17.9.2024; 8:00; Gymnázium Chomutov
Když odbila osmá hodina ranní, pod naším gymnáziem se objevil autobus. A před autobusem jsme se začali shromažďovat my, 2.F, pod vedením paní profesorky PhDr. Evy Fučilové a paní profesorky Mgr. Martiny Chalupové. Proč? Jeli jsme totiž do Deutschlandu (Německa). A jak už to tak bývá, bez dlouhého otálení jsme nastoupili a vyjeli.
Víte, jak vypadá střední škola v Německu? Je to obrovský hrad! Asi dvakrát větší než náš gympl. Tahle škola je ještě navíc cihlová a červená, jako politá rudým vínem. A ta škola, mimochodem Evangelische Schulgemeinschaft Erzgebirge (Gymnasium), má vskutku mnoho učeben. Do jedné z nich jsme vstoupi– dobře… musím uznat, že tohle asi nebyla zcela normální učebna. Byl to kostel!
Před námi v obrovské aule varhany, … veliké jak Brno. A za námi opravdu obdivuhodná malba Ježíše Krista a jeho učedníků. Sedli jsme si obklopeni úžasem a už jsme dostávali do ruky nějaká sluchátka. Nač? Snad nám to nebudou přehrávat? Ale ne… byla tam paní tlumočnice, která nám skrze ně, do německého hlasu tamějších učitelů, vkládala svůj, český překlad.
Hurá, máme vyhráno! Ale ouha! Se studenty už budete mluvit sami. A to už při první hře: Bingo! Samozřejmě, že zpočátku místo češtiny, nebo alespoň němčiny vznikla nějaká patlanina čemčličtiny (češtiny, němčiny a angličtiny). Nakonec jsme se ale už při dalších hrách rozhodli šprechtit převážně anglicky, byť jsme byli v Německu, kde jsme se měli pokoušet mluvit německy. Bylo to nejjednodušší asi pro obě strany 😊.
K obědu byla pizza. Pak se odjíždělo na dvě různá stanoviště. Držitelé červených náramků, česko-německá první půlka, odjížděli do Elldusu – hotelového resortu. A modré náramky, česko-německá druhá půlka, odjíždějí do vlakového depa parních lokomotiv SDG . Později pak navštívila jedna skupina krásné mořské akvárium s krokodýli, pavouky a různobarevnými rybami, kde se stala i svědkem krmení chameleona svým českým krajanem, a druhá skupina hrála v téže budově bowling. Po hodině jsme se ale vystřídali, k žárlivosti tedy nebyl důvod 😊.
Brzy se ale začalo stmívat a naši němečtí hostitelé odjížděli domů. A my ne! My jsme jeli do nedalekého hostelu – Bergfrieden (horský mír). Po málemudušení špagetami a po obeznámení s místními pravidly jsme se ubytovali. Pak jsme měli táborák. Opékalo se chutné sladké německé těsto. Ale někteří z nás šli spát už velmi brzy, unaveni náročným dnem, usnuli jsme jako když nás do vody hodí. A tak, „Gute Nacht!“ všem milým!
18.9.2024; 6:00; hostel Bergfrieden
BIM, BAM, BIM, BAM! Co to je? Budík! Vstávat! Ale vždyť tohle není moje postel! Au! Praštit se v té tmě o palandu nebyl dobrý nápad. Jo, já už vím! Rozsvítí se mi. Já jsem stále v Německu!
A už tu bylo i chladné jitro a brzy i němečtí studenti. „Hallo! Guten Tag!“ Do toho si pro nás majitelé hostelu vymysleli ještě další program. A aby nám to ulehčili, rozdělili nás do barevných skupin. Rozdali nám barevné papírky a teď hledej učitele se stejnou barvou – až řeknu „včil!“. Tak my teda „krleš!“. Po mírném seznámení s týmem v kroužku jsme už měli první soutěž: Fáborky. Možná si řeknete, tým má cca 10 členů, najít 70 látkových proužků nebude nic extrémního. No jo. Ale vy asi nevíte, že ty fáborky jsou poschovávané v lese. A to se ví, že jsme se rozletěli, jak když střelí do křepelek. Křovím jsme se prodírali, přeskakovali větve a hledali naše svítící barvy. Kdo nakonec vyhrál? Bílý, modrý a oranžový tým. Asi v tomto pořadí.
To ale nebylo všechno. To už přišla rána od Čechů: Ve svých týmech naučte Němce české jazykolamy a fráze! No, než jsme se přepotili přes písmeno „ř“ nebo pro nás zcela obyčejné „r“, trvalo to pěkně dlouho. Ale smích je zdravý, a tak jsme se ani tady neobešli bez výskání a chechtání.
Máte rádi zpěv? Nebo pantomimu? Řekněte si nám, když zpíváme Němcům píseň Kozel od Jaromíra Nohavicy. To vám bylo smíchu, když měl kozla přejet vlak! A studenti z druhé školy nám na oplátku zazpívali jakousi jejich místní hornickou písničku („fárám nahoru z dolů nahoru, pak zasednu s tebou v hospodu …“.
Po originálním obědě (pizza, ha), jsme se pustili do projektu: Mobilizace budoucnosti. Samozřejmě, že anglicky. Vymýšlení našich projektů, tedy: stroje budoucnosti, létající automobily, vozidla na magnetické koleji, nebo teleportace, bude později s německými studenty pokračovat online.
Je 14:00 a studenti z Annabergu jedou domů. Nejen my, jako třída, jsme se opět sblížili. Ale také jako dva národy. Někteří z nás si tam našli i nové kamarády. Ve 14:30 už jsme byli naloděni v autobuse a jeli domů. A v uších všech, kdo nejsou hluší, zvonil smích a zpěv od zadních sedadel.
Děkujeme za úžasný a příjemný výlet našim paním profesorkám! A přejeme hezký den na rozloučenou.
A vaše nejjiskrnější vzpomínka?:
Anonym-1: „Jak dali zelené praporky do lesa.“
Julča: „Takže, nejprve se mi líbila ta hra s proužky v lese, jak jsme je hledali a u toho běhali. Bowling a pizza v ubytovně. A taky bylo pohodlné spaní.“
Jirka: „Když k nám do pokoje vlít’ Matěj a vykřikl: „Negr, bagr, Jaromír Jágr“ a vyhodil z našeho okna jablko.“
Honza: „Líbila se mi hra v lese.“ Anonym-2: „Když jsme se s holkami seznámily se třemi Němkami a doteď jsme s nimi v kontaktu, píšeme si.“
Anonym-Tschüs: „Mně se nejvíc líbilo to depo. Dozvědět se něco nového o vlacích a tak.“
Kačka: „Když Nina málem rozblila bowlingovou koulí dráhu.“
-Natálie Hanzlíková 2.F-